úterý

Žádné komentáře

Vegan v Berlíně


Pokud zamíříte na výlet do Berlína, doporučuji zajít si do Viasko na brunch ve stylu All you can eat za 13 eur. Tedy takhle zle mi už dlouho nebylo :D. Trochu se ty dvě věty rozchází, odporují si, ale pokud máte dostatečně roztažený žaludek, tuhle žranici oceníte. 
Měli tam tolik dobrého jídla. Slané, sladké, vegan vajíčka, guláš, bramborové saláty... Což mi připomenulo... Koušu nějakou kouli a neskutečně se u toho šklebím, co to jím za šílenost. Chutnalo to doslova jako zavináč. :D A on to byl naložený artyčok. :D Fuj, ještě teď to cítím v puse. :D


Měli tam báječný chia krém, potom úžasný vanilkový sojový jogurt, obří mísu tropického ovoce, vegan nutelu, palačinky.. a ještě doporučuji si dát pudinkovou buchtu. Ta neměla chybu. Budu ji muset někdy udělat na vegan piknik.



Prozřetelně tam měli malé talířky.
 Ještě že tady v Čechách All you can eat jinde než v sushi barech neexistuje. :D


Pro vtipnější den je třeba nějakého trapasu :D... Kamarádka tady byla už podruhé, a tak nás odvedla na záchody se slovy, že je to super, jak jsou vepředu pisoáry a vzadu záchody pro ženy. :D Nějak mi přišlo divné, když se na mě zdejší hipster koukal jako na zjevení, když jsem vycházela ze záchodů...  Po hodině, kdy jsem chtěla jít vyfotit nějaké detaily restaurace, jsem si všimla, že na začátku chodby jsou dveře označené ikonkou dam. :D
Nu dobrá, tak zas až tak vtipné to není... Ale co už... :D
Ještě bych chtěla říct, že je super, že myslí i na ženy, které to náhodou dostanou v nevhodnou chvíli, takže na každém záchodu objevíte košík s vložkami a tampóny. 


All you can eat objevíte i na hlavní třídě... Není to tedy čistě veganské, ale jak vidíte z fotky, jako vegan se tu i tak najíte k prasknutí. A prý tu mají neskutečně dobrou grilovanou zeleninu, Což tedy podle mě měli i ve Viasko.


I ve Starbucks se nají vegan... Ledové latte se sojovým mlékem naprosto zbožňuji. Tento džus tedy zrovna nedoporučuji, pokud netoužíte po jablečné šťávě s kapkou mangového nádechu a nebo pokud nutně nepotřebujete tu roztomilou lahev. :D


A k večeři si zajděte do sushi baru. V tom mém jsem pochybovala o tom, zdali jsem nezapomněla německé číslovky. Nejprve jsem si řekla o avokádové sushi. Dostalo se mi reakce, která naznačovala, že slovu avocado ve zdejším podniku nerozumí. A tak mě slečna vybídla k tomu, abych se podívala do jídelního lístku. V ten moment, jsem jí začala říkat v němčině, že bych si přála 81 a 84. To už na mě koukala jak na naprosté retarda :D. Takže jsem jí nakonec musela jídla ukázat prstem...
Na druhý den jsem to rozebírala s kamarádkami a vypadá to, že jen někteří asiati neumí německy. :D




V místním supermarketu jsme narazili i na čistě veganský regál, ve kterém byly přece jen na můj vkus dražší potraviny... Měli tam i bílou vegan čokoládu, po které už nějaký ten pátek toužím. Ale nakonec jsem ji tam nechala a raději si koupila dvě misky ovoce, kdy jedna stála ve slevě euro. :)

Berlin by RY X on Grooveshark
SHARE THIS POST

sobota

Žádné komentáře

OOTD: Cosmic love



Tahle písnička mi stále zní v uších. (Aby taky ne, když si ji dokola pouštím do sluchátek :D) Miluji tyhle chladné zimní pošmourné dny, miluji vítr ve vlasech, miluji usmívat se jen proto, že mám chuť být šťastná, miluji bílý čaj, veganské latté, kakao a mám pocit, že miluji snad celý svět. Poslední týdny jsem si v životě nechala jen nejbližší, nejlaskavější, nejpozitivnější, ty, kteří mě posunují dál. Bylo to to nejlepší rozhodnutí. Přála bych i vám mít kolem sebe jen samé hodné lidi.  
 Jdu snít. Krásnou sobotu.
SHARE THIS POST

čtvrtek

Žádné komentáře

Chuť milovat



Celý život toužíme po lásce. Nejprve ji dostáváme jako malí od rodičů. Přirozeně mámě chuť lásku opětovat, dát lásku druhým, najít si jednu osobu, kterou zahrneme veškerou svou láskou. Jenže mnohdy nám nedochází, že tou osobou nemá být někdo cizí. Nemusíme tu osobu usilovně hledat. Nemusíme ji hledat, protože tou osobou jsme my samotní. Jakmile pochopíme, že nejprve musíme začít milovat sebe samotné, otevřeme srdce pro druhé. Neotevřeme tak srdce pouze jedné dotyčné osobě, ale otevřeme se tak celému světu. 

Setkávám se s lidmi, kteří usilovně hledají. S lidmi, kteří nehledají sebe ve skrze poznávání sebe sama, ale hledají si partnera. Sama jsem to zažila. Člověk doufá, že jeho život bude spokojenější, dostane řád, nebude se cítit osaměle, druhý jej posune dál, zachrání ho. Lidé vstupují do vztahu s vysokými očekáváními. A jakmile se očekávání nenaplní - partner jim nepomůže se změnit, jsou zklamaní a viní ze svého pocitu nenaplnění druhého. A tohle zklamání prožívají stále dokola... Ze vztahu do vztahu, aniž by si uvědomili, že je třeba změnit sebe a svůj přístup k sobě a ke svému životu.

 Přestaňte hledat spřízněnou duši. Najděte nejprve sami sebe. Poznejte na sobě své nejmilejší stránky. Uvědomte si je a buďte pyšní na to, jací jste. Milujte sami sebe a svůj život. Je něco, co vás právě teď v životě trápí, změňte to. Nepotřebujete k pocitu štěstí druhé. Buďte strůjci vlastního osudu, neočekávejte a nedoufejte, že váš život dostane ten správný směr díky někomu dalšímu. :)

To Build a Home by The Cinematic Orchestra on Grooveshark
SHARE THIS POST

středa

Žádné komentáře

Berlínské úlovky

Jestli jste čekali, že tady objevíte haldu oblečení... Omyl :D. Ne, že bych nebyla schopna vrátit se z Primarku s několika taškami hadrů, ale na takové nákupy nebyl čas. Namísto toho jsme si s holkami užily krásnou poklidnou neděli procházením se po Berlíně.


Jak už jsem se zmiňovala v předešlém článku, byl to osud. Do rukou jsem vzala dvě knihy a po otevření jsem zjistila, že jsou obě dvě v komiksovém duchu. A tak jsem je tam nemohla nechat. Věděla jsem, že budou skvělým dárkem. Takže tu vlevo jsem věnovala nejlepšímu kamarádovi a tu vpravo sobě :D. Jsem si vděčná, že jsem si ji nadělila, ani netušíte, jakou si umím udělat radost. :D


Narazila jsem i na jeden stánek, který jsem měla chuť vykoupit. Miluji diáře, bloky, zápisníky. Kdybyste mi snad náhodou chtěli někdy něco dát, blok s originálním vzorem nebo kresbou mi udělá neskutečnou radost. Tento mi na první pohled učaroval. 
Mimochodem... Vypadá to, že mi chybí čára života :D. Já to říkám pořád, že jsem upír. Jsem nenasytná, stále všechny štvu tím, jak jsem veselá, že to vypadá, že jsou lidi ze mě vysátí a nakonec téměř nespím. :D 


Hodinek není nikdy dost... Aneb v sobotu se mi díky stálému psaní si s přáteli na facebooku vybil mobil a já se díky tomu musela ptát v jednom kuse ostatních, zdali netuší, kolik je hodin.
Tyhle jako přívěšek na krk nemají chybu. Jsou mi daleko milejší než ty náramkové.
Zpožďují se o dvě minuty (teď mám pocit, že snad i o pět :D) a nevím, jak je přenastavit. Ale... je to koneckonců neskutečně roztomilé, protože mi připomínají, že se nemám tolik stresovat a že nemám být tak uspěchaná, protože mi nic neuteče. :) :D 


Musela jsem vběhnout do LUSH. Skončila jsem u parfémů a narazila na mou nejoblíbenější veganskou unisex vůni, kterou jsem měla kdysi v tuhé formě.
Za tento parfém jsem utratila nehoráznou sumu, protože jsem si popletla cenovky... Takže další dva měsíce budu o hladu :D. To víte.. Osud :D.

BTW Včera jsem objevila na Praze 7 kouzelný obchůdek, který jsem málem vykoupila. Budu vám ho muset nafotit, protože tam mají neskutečné poklady a byla by škoda se tam nepodívat. :)
SHARE THIS POST

pondělí

Žádné komentáře

I ❤ LOVE BERLIN (část první)


Už dlouho jsem si přála jet do Berlína, ale samotné se mi cestovat nikdy nechtělo. Zase se mi potvrdilo, že náhody se dějí... A já jim říkám osud. :)
Ve čtvrtek jsem nejprve pánovi, který prodával Nový Prostor přispěla pár korunami. Chvilku na to mě zastavil pán, který začal vyprávět historku o tom, jak ztratil tašku ve vlaku. V první moment jsem řekla, že už u sebe nemám peníze. Jenže mi vzápětí prolítlo hlavou:"Co kdybych byla v takové situaci já? Co kdybych se potřebovala dostat domů, byla opuštěná v cizím městě a všichni byli lhostejní?" Dala jsem mu 200 korun. Řekla jsem si, že tak či onak, jsem pánovi zpříjemnila den a pomohla, ať už k tomu, aby měl na nájem, na jídlo nebo na cokoli jiné. 
Byl podvečer a já měla stále hřejivý pocit, že jsem udělala dvěma lidem radost. Přestože jsem byla o 250 korun chudší, měla jsem pocit, že jsem bohatší - na duši. :) Když tu mi vyskočila zpráva na facebooku. "Nemohu jet do Berlína. Pojedeš místo mě?"
Osud.


UBYTOVÁNÍ

Ubytovaní jsme byli v hostelu Generator v Oranienburger Straße, v centru Berlína. Přímo před budovou je bankomat, ze kterého jsem si vybrala 150 eur... Nebudeme troškaři. Navíc to byla nejnižší nabízená částka. Já vím, já vím... Ještě tam bylo políčko, abych zadala případně jiné číslo, ale co už... Ten osud :D.
Zatímco mi bankomat přepočítával bankovky, jsem pozorovala zmrzlou slečnu prostitutku, která v té zimě byla pouze v kalhotkách a sotva se držela na nohách v těch šíleně vysokých botách.
Bylo mi jí líto. I večer, když jsem se vracela "domů", kdy na ni sprostě křičela jedna důchodkyně asi 5 minut v kuse.
Hostel byl moc pěkný. Takže pokud hledáte ubytování v centru - doporučuji. :)



NADŠENÍ
Berlín mě neskutečně uchvátil. Má takovou energii, procházení dlouhými ulicemi lemovanými vysokými budovami, krásná historická místa, styloví lidé. Tolik krásných žen a mužů už jsem dlouho nepotkala... Ženy vypadají, že se nelíčí - určitě to bylo tím báječným makeupem, kterému se říká přirozený, kdy se snažíte vypadat nenalíčeně a přitom krásně (haha). V parku jsme s holkami potkaly nejednoho staršího pána, který měl na sobě slušivý skvěle padnoucí kabát a pod ním košili se svetrem. Nepamatuji si, kdy bych v Česku potkávala takhle pěkně oblečené staříky. Na každém rohu hipster styl, který miluji. Ani se mi odtamtud nechtělo. :D



Tento pán hrál tak kouzelně na housle. Škoda jen, že jsem vám to nenahrála. Ale nějak jsem se zaposlouchala a zasnila, že jsem zapomněla na nějaké sdílení zážitků :). Kdyby mě holky neodtáhly, poslouchám ho ještě teď. Jen by se k některým písním hodilo pošmourné počasí. Smyčcové nástroje jsou podle mě nejcitovějšími :). Nebýt této poslední věty tohoto odstavce, nedával by váš život smysl :D... Už mlčím. 


Poté jsme se vydaly k vodě, kde jsme hezky odpočívaly na lehátkách, slunily se a užívaly si dopoledních paprsků jarního slunce.
Na to, že jsem se probudila v půl deváté a ve tři čtvrtě byl sraz v hale hostelu, vypadám dost slušně - taková čarodějnice :D. Už jen bradavice mi chybí :D.



NAKUPOVÁNÍ
Když už jsem měla vybraných takových peněz, bylo třeba je začít utrácet :D. Povím vám, že to nebylo lehké. A to doslova, protože jsem si hned koupila knihy a musela je s sebou tahat celičký den :D. Chtěla jsem si koupit nějakou plátěnou tašku, do které bych je nacpala, ale 17 eur se mi zrovna za ni dávat nechtělo. 
Ale povím vám... Další osud. Zastavila jsem se u dvou stánků s knihami a pokaždé chytila do ruky jen jednu knihu. Obě dvě byly komiksové. A tak bylo jasné, že si je budu muset koupit. Bez váhání a bez hledání cenovky. 
Tedy nepředstavujte si ten bleší trh v tom smyslu, že by vše stálo 30 korun. Za jednu knihu jsem platila 8 eur. Poklady, které jsem tam našla, vám ukážu v dalším článku. Škoda toho krásného nádobí, které jsem tam objevila. Musela bych si koupit potom k tomu tu drahou plátěnou tašku a už tak se ten mini nákup pronesl. :D
Holky se smály, že jsem jak malé dítě, které dostane kapesné od rodičů a snaží se vše minout. :D A tak jsme se v blízkosti obchodů raději nezdržovaly. :D  


Pokud by vás zajímalo, jak se nají vegan v Berlíně, chystám pro vás ještě jeden článek věnovaný pouze tomu :). Teď jen taková malá ochutnávka sojového iced latte, džusu, ve kterém bylo asi pět procent mangové šťávy, takže to chutnalo stejně jak jablečný mošt :D a ciabatty, kterou mi z nepochopitelného důvodu ohřáli. :D Fuj. Ohřáté guacamole. To nechceš. :D A jako dekorace ohryzek. :D


Ani se mi nechtělo domů.




Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. :)
SHARE THIS POST
The life of Ceady. All rights reserved. ©