neděle

Žádné komentáře

Můj dům, můj hrad

V Praze žiju už čtyři roky. A za tu dobu jsem vystřídala pár bytů. Bydlení na kolejích se mi vyhnulo... až jsem toho i litovala, protože bych se v kuchyňce mohla vykecávat s náhodnými lidmi. Před těmi lety jsem šla rovnou do spolubydlení. Soužití se třemi muži.

Nakonec se ukázalo, že největší bordelář jsem já a že jsem od dětství spíše zvyklá na to být sama doma... a tak byl nezvyk, když se spolubydlící vraceli domů, protože mi to narušovalo moji pohodu.
Poté mi ruplo v hlavě a řekla, že jsem si, že po dvou letech je třeba změnit bydliště - ze dne na den. Z bláta jsem se nedostala do louže, ale do naprosto nepříjemného prostředí... Od Slováků k Polákům...

Tam jsem sice měla roztomilý mrňavý pokojíček, který jsem si kouzelně zařídila, ale... Přece jen chcete bydlet s lidmi, kteří jsou přátelští a ne věčně naprudění "cizinci".
Dlouho jsem tak snila o komunitním soužití. Soužití, kdy bych žila s lidmi přátelskými, se kterými bychom se měli rádi, já jim nabízela jídlo, které navařím a napeču a po večerech společně hráli hry ve společné místnosti. Taková utopie, které jsem se nikdy nedočkala.

Dokonce jsem se kdysi dostala na kukačku (díky společným přátelům) mezi lidi, kteří hlásali komunitní soužití a každý týden se scházeli v kroužku. Ale největší altruista jsem tam byla zase já. A tehdy jsem z toho všeho odešla tak s ránou do hlavy a s pocitem, že čím víc se snažím druhým zavděčit, tím míň si mě druzí váží.

No a tak jsem od Poláků utekla do svého. Splnila jsem si sen. Žít sama. Kuchyňku jsem měla kouzelnou, ale zase mi v paneláku vadili sousedi... S důchodcem nad sebou jsem každý den poslouchala Chcete být milionářem... :D Ušetřila jsem tak za televizi i rozhlas a ještě jsem se něco dozvěděla. :D Takže všechno zlé je pro něco dobré.

No a přeskočíme soužití v páru do stávajícího bydlení. Bydlím sama a ke všemu... mám jen jediného souseda, který byt využívá jen občas jako šmajchlkabinet - takové rozhlasové porno :D. Jednoduše byt snů a žádný panelák.

Dnes mám tady pro vás jen takové malé nakouknutí :). A vlastně i žádost o radu... Pořizovala jsem si šedé saténové povlečení (tohle)... /V poslední době se mi osvědčují eshopy s ložním prádlem. Ikea má sice mnohdy originál vzory, ale zdá se mi, že kvalita značně pokulhává. Takže si sice pár stovek připlatím, ale kvalita mnohonásobně stoupne/ Teď ale hledám ten pravý pléd, který by se hodil. Byla jsem v HMku, ale za smaragdový pleteninový přehoz bych zaplatila patnáct set korun... a to se mi zase nechce. Takže kdybyste měli tipy na pěkné a dostupné přehozy, sem s nimi :).


A až si uklidím, ukážu vám víc :).

P.S.: Mám tady tip... V poslední době jsem se naučila objednávat si jídlo online. Zjistila jsem, že tak ušetřím pár korun. A ani nemusím platit za doručování, protože si nákup vyzvednou pár kroků od domu. Objednávám si totiž řadu veganských potravin, včetně čajů v lékárně Benu. Sojové mléko mě tam vyjde i o deset korun levněji než ve zdravé výživě, kde jsem si ho vždy kupovala. A takhle bych mohla pokračovat. Takže super. Navíc v obchodě jsem vždy mlsná, takže online objednávání je snazší. Takhle to mám vlastně i s oblečením, boty nebo doplňky do domácnosti. Jednoduše nerada zdlouhavě procházím obchody, kdy ztrácím čas.
SHARE THIS POST

pondělí

Žádné komentáře

20 minut HIV pozitivní aneb jak jsem si užila erotický veletrh

Bude to týden zpátky, kdy jsem vám vypsala v bodech své pocity z Designbloku… A tak jsem si říkala, že vám ve stejném vzoru shrnu své dojmy z erotického veletrhu (kde jsem byla pracovně), protože by to na ucelené povídání jednoduše nestačilo… Vlastně to nestojí ani za řeč :D.


 1 Jééé, testování na aids. Jdeme na to,“ vyzvala jsem kamaráda hned po příchodu do haly, když jsem uviděla sanitku… Za 20 minut jsme měli jasno a mohli se usmívat od ucha k uchu, že se můžeme těšit z negativních výsledků.

2 Těšila jsem se na pořádnou výstavku vibrátorů, které bych si na místě pustila… Ovšem k mému zklamání byly většinou ve vitríně za sklem. „No co už… Když už nic, aspoň jsem se otestovala na aids,“ říkala jsem si celou dobu s nadšením.

3Ne že bych byla čumil… Ale… Malí lidé mají smůlu. A tak živé erotické vystoupení stejně vidíte jen skrz obrazovku. „To už jsem si doma mohla pustit porno a užila bych si to víc,“ neodpustila jsem si trapné poznámky, když jsem s nepochopením pozorovala lidi sledující s nadšením obrazovku.

4 I na Cannafestu bylo o víkendu více rajcovních holek… Nevím, čím to… Uznal to i kamarád… Ale asi to je jen čirá závist... 


5 Dostání se k dalšímu stánku chtělo buďto um levitace a nebo mít u sebe trávu z Cannafestu, která by člověka dostala do pohody :D... Nemám totiž ráda davy lidí… a těm se jednoduše na takové akci nevyhnete... Vráží do vás zleva a zprava... a taky zepředu a zezadu :D... a to i bez úmyslu nějakého bližšího styku :D...

6 Konečně si můžu oddechnout... Natuty už vím, že nejsem transexuál... :D Po nasazení brýlí s virtuální realitou se ze mě stal rázem muž... Na mém penisu se tak najednou proháněla nějaká kočka… Dost divný pocit :D... Ovšem musím uznat, že by to byl originální dárek pro celou rodinu pod stromeček :D.

7 Vypadá to, že mě akce natolik neoslovila, že nedám dohromady ani deset bodů. No hlavně, že nemám aids, to překonalo celý veletrh :D. Jupíííí

8 Pokud máte chuť zažít nějakou erotiku, osahat si umělá prsa naživo, vyzkoušet si nějaký ten vibrátor nebo bdsm hrátky, erotické veletrhy oželte a vydejte se buďto na swingers a nebo do bdsm klubu...
SHARE THIS POST

úterý

Žádné komentáře

Designblok v 10 bodech

Letošní osmnáctý ročník Designbloku jsem si užila asi ze všech akcí nejvíce... A to i tak mám pocit, že jsem zdaleka nestihla prozkoumat vše nebo většinu tak, jak bych si přála. Výmluvou mi je má rozlítanost a roztržitost a potom nadšenost z tolika inspirativních věcí kolem.... Jak jsem si užila plnoletost festivalu designu jsem shrnula do deseti bodů :).

1. Hrající židle à la klaviatura si jednoduše ve dvou neužijete... Museli byste totiž mezi židlemi běhat jak idioti. Takže na Ovčáky čtveráky jste potřebovali celou partu přátel... Nojo... Ale kde k ní přijít?

2. Tvoření manday z květin pro mě byla největší zábava. Zažrala jsem se do toho natolik, že jsem nakonec skončila u stolku s listím úplně sama... :D Hlavně, že jsem měla originálně vyzdobenou mísu...

3. Nápad umístit výstavky do tří metrů, kam si museli lidé vylézt po žebříku, nemělo chybu... Až na to, že jsem doufala, že se v tom bílém třímetrovém kvádru skrývá nějaké lidské pantomimické divadlo... :D Takové zklamání :D

4. Hledání vibrátorů, na které organizátoři lákali, nebylo vůbec snadné. Nakonec jsem ulovila jen Venušiny kuličky... A to skrz fotoaparát kamaráda... :D

5. Jeden den na Designblok je málo... Zvlášť když s nadšením lítáte sem a tam, a zase tam a sem... Orientace zrovna není moji silnou stránkou...


6. Jako typický sociální případ jsem si domů nabrala asi pět časopisů... Více už jsem jich totiž neunesla :D...
Navíc... Nikdy nevíte, co se ve starých číslech ukrývá za poklady... Třeba se dočtu, že musím vypít 4 litry vody, abych měla pěknou pleť :D... Nějaká zátěž ledvin už je nepodstatná... /Inside joke, který poberou jen ti, kteří narazili na facebooku na originální článek z idnes/

7. Letos mě Designblok rozplakal... A to při cestě domů z benefiční přehlídky posledního večera. Cestou jsem si ještě pročítala příběhy žen, které se na jediný večer staly modelkami, a to jen díky tomu, že si prošly rakovinou prsu... Važme si všeho co máme a nezaměřujme se s lítostí na to, co nemáme a co bychom chtěli. Radujme se z maličkostí.

8. Při pohledu na originální koženou slepici mě dost mrazilo... Ta chuť křičet do okolí "No fuj, to je hnus," byla neskutečná...

9. Nebýt Designbloku, nepřišla bych na to, jakou barvou si vymaluji zeď... Hallelujah... (Takové přízemní starosti a radosti) A taky bych nepřišla na další do it yourself nápad, jak si vytvořit perfektní stůl s lavicemi... /Nedávno jsem se stěhovala... V bytě to zatím vypadá spíš jak na hotelu nebo v nevěstinci... žádný gauč ani stůl a židle... Ale hlavně že mám postel s úložným prostorem, kam můžu naházet všechen nepořádek.../

10. Nemůžu se dočkat dalšího ročníku.... Předsevzetí pro příště zní... hmmm... :D Nesnáším předsevzetí... Tak třeba... Najít vibrátory, ulovit další nápady na diy věci a strávit na Designbloku více dní než dva... A samozřejmě ulovit napřesrok bandu přátel, ať si můžeme zahrát nějakou lidovku... :D

SHARE THIS POST
The life of Ceady. All rights reserved. ©