sobota

Když je čas jít dál


V posledních dnech a dokonce i týdnech jsem hodně přemýšlela o svém životě. O tom co chci a hlavně také o tom, co nechci - po čem mé srdce netouží. Po měsících trápení jsem sebrala veškerou odvahu. Rozhodla jsem se začít žít svůj život. Přišel čas na to věnovat se pouze sobě. 
Vynaložila jsem tolik síly proto, abych druhého udělala šťastným. Jenže když dáváte a vrací se Vám jen mizivá část, cítíte se zbyteční. Nechci tady psát, že by mi teď už bývalý přítel záměrně ubližoval. Jen měl jiný pohled na svět a svou lásku dával najevo jinak, než jak bych si přála. Nestačilo mi to. Dlouho jsem se trápila. A nechtěla jsem dělat další a další kompromisy. Byla jsem s ním a přitom jsem se cítila tak opuštěná, ošklivá, zbytečná. 
Tohle už cítit nechci. Chci se mít ráda a chci dělat vše proto, abych byla šťastná. 


Ukončit vztah po pěti a půl letech nebylo jednoduché. Nepřijdete pouze o partnera a nejlepšího kamaráda, kterému se svěřujete se vším, ale také přijdete o rodinu. Moje maminka na mě nikdy moc času neměla a za každých situací mě shodila. A právě ta Ondrova byla jak maminka, po které jsem celý život toužila. Vždy tu pro mě byla v těžkých chvílích. Jsem jí za to nesmírně vděčná. Je mi tak smutno, když vím, že jsem o ni tímto rozhodnutím přišla. Mám ji tak ráda.

Řada lidí mě strašila, že tohoto rozhodnutí budu litovat, protože budu opuštěná. Ale nelituji. V ten den se mi nesmírně ulevilo a od Té chvíle se cítím jen líp a líp.
Musím se přiznat, že mě zamrzelo, když mi řekl, že se mnou nikdo nevydrží, že byl velmi tolerantním partnerem. Pár dnů jsem o tom přemýšlela, v čem všem bych se měla zlepšit, aby mě další partner nemusel jen tolerovat. Věřím, že někde ve světě na mě čeká spřízněná duše, která mě bude milovat takovou jaká jsem.

P.S.: Domů už mě teď nic netáhne. A tak mohu napsat, že po dvou letech jsem se konečně přestěhovala do Prahy se vším všudy.
P.S.2: Pokud přemýšlíte, proč k tomu článku přidávám fotky s ikea taškou, je to proto, že nové začátky si spojuji s nákupy nových věcí. Ale nejde jen o něco nového, ale také o to, že když teď budu v Praze žít, chci si to tady co nejvíce zútulnit, abych se tady cítila stejně tak dobře jako doma. :)
SHARE THIS POST

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc Vám děkuji za všechny komentáře, které mi vždy udělají radost. :)
Pokud byste se mě chtěli na něco zeptat neveřejně, napište mi email nebo vzkaz na facebooku. A pokud Vám nebude vadit, že si Váš dotaz přečtou další čtenáři, klikněte (dole) na ikonku "ask me".

Přeji Vám krásný den!

The life of Ceady. All rights reserved. ©