úterý

Jsem asociál

"Ty jsi byla divná už odmalička. Vzpomeň si na školku. I na pískovišti jsme Tě museli seznamovat." Tak přesně takhle maminka reagovala na to, když jsem se jí nedávno svěřovala, že asi dělám něco špatně, když mě druzí neberou. Aneb když si chci vylít mamince srdíčko, a ta mi namísto pofoukání bolístky řekne, že nemám brečet, že si za to můžu sama. :D Dobře mi tak. Ve dva a dvaceti se divit, že mě nemiluje celý svět.
Takže alespoň vím, že jsem asociální a divná už od narození. :D Nějakou dobu jsem s tím bojovala, vlastně celý život. Vždy jsem si pokládala otázku, co dělám špatně, že nikdy nezapadám do kolektivu. Poslední rok jsem vše změnila. Na prvním místě jsem měla "chci zapadnout", chci přátele.
Mít spousty přátel nebo známých a udržovat neustále kontakt, abyste opečovávali vztahy, to jednoho vyčerpá. A až poslední tři měsíce jsem se opět vrátila k tomu, co mi vždy vyhovovalo - samota, práce a prostor pro to, co  mě baví.  Uvědomila jsem si, že mi ty předešlé roky můj asociální stav docela vyhovoval. :D Vlastně nebýt toho, nikdy bych nezačala blogovat... Někdo dá přednost psychoterapii, někdo si zakládá blog ve stylu deníku, a už po pár dnech se stydí za to, co to zase pustil do éteru.

SHARE THIS POST

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc Vám děkuji za všechny komentáře, které mi vždy udělají radost. :)
Pokud byste se mě chtěli na něco zeptat neveřejně, napište mi email nebo vzkaz na facebooku. A pokud Vám nebude vadit, že si Váš dotaz přečtou další čtenáři, klikněte (dole) na ikonku "ask me".

Přeji Vám krásný den!

The life of Ceady. All rights reserved. ©