středa

Novodobé vztahy... Monogamii odzvonilo

Polyamory... Slovo, které v poslední době slyším na každém rohu. Měla jsem spoustu otázek. A tak jsem se jala zjistit si o tom víc. Vyrazila jsem na jedno setkání, zažila druhé, třetí a už teď se těším opět na další. 
Slyšíte tohle označení poprvé? Mnoholáska... Monogamii odzvonilo. Už to tak vypadá. Lidi jsou zklamaní z toho ustavičného hledání toho pravého nebo té pravé. Opakovaně zažívají zklamání po několika měsících nebo letech. V koutku duše stále doufají, že objeví partnera, se kterým stráví zbytek života. Jenže opakované zklamání způsobuje zatrpklost.
 Ale co když je možné být šťastný a přitom se netrápit tím, že se během vztahu druhý zamiluje do někoho nového. Lidé hledají alternativu. Co když nám naše společnost předkládá nevhodnou variantu možného života? Co když nám klasický koncept nevyhovuje? Co když je možné mít krásný vztah a netrápit se tím, že nás partner podvede? V polyamory se nejedná o podvedení. Protože vám záleží na druhém, máte radost, že je šťastný. Necítíte žárlivost, protože si druhého nenárokujete. Víte, že druhý vám nepatří. Jste spokojeni sami se sebou. A tak nežárlíte.


Nejste polyamory v moment, kdy provozujete sex s více lidmi. Sex můžete mít s kýmkoli, aniž byste do daného aktu dali srdce, aniž by se ze sexu stalo milování a byla mezi dvěma láska, nějaké hlubší souznění... Něco mezi nebem a zemí. Potom máte jen živočišný sex a vlastně i jistou dávku onanie o genitálie druhého. Polyamory je pro mě něco jiného.

Díky úplné otevřenosti srdce a mysli máte šanci milovat více lidí, být naprosto upřímní, a tak spokojení. Alespoň tak si představuji dokonalost polyamory. Jenže... Nic není tak snadné. Objeví se i řada lidí, která nedokáže zvládnout ani jeden jediný vztah, natož dva či více zároveň. Přitom si myslím, že poly je možné mít až v moment, kdy máte první vztah upřímný a hluboký. Většinou tak lidé říkají polyamory tomu, že problémy z prvního vztahu řeší dalším partnerem. Jedná se tak o jistý druh útěku a záplaty. Tady to je jen 60%, tak další to těmi 40% dožene. Tak by to ale být nemělo.

Když  jsem se setkala s lidmi, kteří tento styl života vyznávají, měla jsem takový pocit, že se mnozí nechtějí otevřít svému partnerovi. Napadlo mě, že tím, že rozloží svou lásku mezi více lidí, naředí ji, a tak nebudou nikdy plně zamilovaní a oddaní tomu pocitu, že vaše duše splyne s druhým.
Je to jako když máte nejlepšího přítele, o kterém víte vše, znáte jeho minulost, strachy, touhy, vzájemně se podporujete a víte, čím si uděláte radost. Zato když těch přátel máte dvacet, vztahy jsou daleko povrchnější. Nikdy nepoznáte všechny tak, jak byste si přáli, protože na to jednoduše nebudete mít kapacitu.

Stále mě napadají otázky v tom duchu...."Je možné mít takové poly vztahy, když je člověk mladý. Ale co rodina? Je možné, aby fungoval i nadále vztah všech, když by muž vychovával dítě, které by nebylo jeho?"


Až při poly setkání jsem si uvědomila, že už jako malá holčička jsem vyprávěla doma, že mám takovou představu své budoucnosti. Díky tomu, že jsem vyrostla v neúplné rodině, vždy mě trápilo, že jednou budu sama a budu se muset o děti postarat sama,stejně tak jako moje maminka. A tak mě tehdy napadlo, že bych mohla mít rodinu, udržet si ji, dát tak dětem lásku a pozornost a být šťastná, i kdybych se zamilovala někde jinde. Jednoduše jsem si tehdy řekla, že děti budu mít s nejlepším přítelem, budeme se mít moc rádi a oba dva budeme mít ještě někoho, koho budeme milovat.
Pamatuji si, jak na mě tehdy dospělí koukali jako na blázna, a tak jsem postupně za ty roky tuhle myšlenku zavrhla. Ale co když jsem byla malý génius? :D Kdoví. 

Líbí se mi myšlenka, že v polyamory neexistuje nárokování si druhého, neexistuje vlastnictví. Žádná žárlivost. Každý je svobodný, každý vstupuje do vztahu svobodně a nikdo není nadřazený druhému. Rovnocenný vztah.
Lásku můžete rozdávat kolem sebe na každém kroku, můžete být laskaví ke všem, nejen k jedné osobě, stejně tak se můžete otevřít více lidem. 

Už od začátku mám pocit, že veganství je pro mě takové polyamory - mám ráda celý svět - lidi i zvířata, život. :) Jsem upřímná, laskavá a přející. Veganství je o lásce k druhým (a taky o soucitu) a polyamory taky. Proto je mi tato myšlenka blízká. Jenže...
Milovat druhé mohu i v monogamním vztahu. Nemusím být proto polyamory.
Jenže co tedy polyamory je? Kde je ta hranice, kdy miluji celý svět a jsem v monogamii a kdy se označuji za polyamory? V moment, kdy zažívám romantickou lásku a intimní sblížení s více lidmi?
A je třeba se stále nálepkovat? :) Kdoví... Ale jakmile nemáte nálepku, jste pro okolí (ba možná i pro sebe samotné) zaručeně divní.

A co Vy? Jaké vztahy jsou vám bližší? Polyamory a nebo jste spokojení v monogamii?

SHARE THIS POST

2 komentáře:

  1. Rozhodne jsem pro monogamii, novodobe vztahy neuznavam a celkove mam na vztahy zastaralejsi nazory. Za me je vztah to, kam patri pouze dva lide, nepodvadi se, nespi s nikym s jinym. Neuznavam ani pratele s vyhodami, na tohle proste nejsem. Chci plnohodnotny vztah, klasicky.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
  2. Dite s kamaradem,ale kazdy muze spat s nekym jinym? Tohle mi prijde ujety. Ne trochu, ale uplne! Obavy z toho, ze muzes zustat s ditetem sama se podle me takhle nevyresi. Kamarad je porad kamarad.

    OdpovědětVymazat

Moc Vám děkuji za všechny komentáře, které mi vždy udělají radost. :)
Pokud byste se mě chtěli na něco zeptat neveřejně, napište mi email nebo vzkaz na facebooku. A pokud Vám nebude vadit, že si Váš dotaz přečtou další čtenáři, klikněte (dole) na ikonku "ask me".

Přeji Vám krásný den!

The life of Ceady. All rights reserved. ©